Proč si znovu vybíráme ty, kteří nás nevidí?

Možná nehledáme partnera. Možná hledáme odpověď na dávnou otázku z dětství: "Zůstaneš?" Láska totiž není jen cit. Je to potřeba, která si pamatuje víc, než si myslíme.

Proč si znovu vybíráme ty, kteří nás nevidí? - Protože nám jsou povědomí.

Ne jejich oči nebo smích. Ale ten pocit. Ten jemný, sotva postřehnutelný známý tón co námi rezonuje. Směs naděje a nejistoty. Směs touhy a napětí.

Často si totiž nezamilujeme jen toho druhého. Milujeme pocit, který v nás probouzí něco starého. Něco, co jsme kdysi dávno zažili a co náš nervový systém vyhodnotil jako "domov" – i když to domov úplně nebyl.

Co je vlastně láska?

Většina lidí odpoví bez zaváhání: emoce. Něco mezi radostí, dojetím a pocitem, že by člověk klidně snědl i růžovou pěnu z dortu, kterou jinak zásadně nesnáší.

Jenže láska není jen emoce. Emoce jsou něco jako počasí. Přijdou, odejdou, někdy prší, někdy je duha a někdy vám vítr odnese střechu. Láska je spíš klima. A ještě přesněji – je to potřeba.

Stejně základní jako potřeba bezpečí, přijetí a toho, aby si nás někdo všiml, když vstoupíme do místnosti.

Celý článek v odkaze níže:

https://medium.seznam.cz/clanek/tereza-sladkova-proc-si-znovu-vybirame-ty-kteri-nas-nevidi-248398