Když zemřou jistoty, probouzí se duše

Když zemřou jistoty, probouzí se duše. Tento text je osobním svědectvím o ztrátách, které nebyly pozvolné, ale náhlé a tvrdé — a o tichu, v němž se rodí skutečná naděje.

Byl čas, kdy jsem věřila, že život má pevné obrysy. 

Že láska je domov.

 Že jistoty jsou samozřejmost.¨

 Že stabilita je něco, co se nemůže během okamžiku rozpadnout.

A pak přišly zlomy. Ne jeden. Ne jediná událost, která by všechno změnila. Ale několik náhlých, tvrdých situací, které po sobě zanechaly ticho tak hluboké, že se v něm nedalo přeslechnout nic.

Něco – a možná i někdo – muselo zemřít.

 A pak znovu. 

A ještě jednou.

Ne vždy tělem. Ale představou. Budoucností. Jistotou. Verzí mě samotné, která věřila, že ví, kam směřuje. Zemřely obrazy o tom, jak má vypadat láska. Zemřela důvěra v některé sliby. Zemřela část identity, kterou jsem si budovala roky.

Každá taková "smrt" bolela jinak. Každá otevřela jinou vrstvu. A pokaždé, když jsem si myslela, že už jsem na dně, přišla další hloubka. 

Celý článek najdete zde: 

https://medium.seznam.cz/clanek/tereza-sladkova-kdyz-zemrou-jistoty-probouzi-se-duse-244789