Jak poznat, že je čas svléknout starosti a jít o kus dál
Vztahy se někdy neztratí, jen se unaví. Staré kůže už tlačí a koně postávají netrpělivě opodál. O lásce, která se učí jít dál jinak, než byla zvyklá.
Ten večer nebyl nijak výjimečný.
Takových už zažili víc, a nejspíš ještě nějaké zažijí.
V kuchyni svítila lampa, která kdysi svítila až moc, ale časem si na její světlo zvykli.
Na stole ležely papíry, hrnek s čajem a drobky od večeře – nikomu nepřišlo nutné je hned uklidit.
Všední večer. Takový, o kterém se nepíše do kronik, a přece je to život.
On seděl u stolu a přemýšlel. Ne o sobě, ale o světě kolem – jestli bude klid, jestli se něco nepokazí, jestli jde udržet všechno pohromadě ještě aspoň chvíli.
Starosti měl srovnané jako šroubky v krabičce – každý jiný, ale všechny důležité. A všechny jeho.
Vyrostl v prostředí, kde starost byla formou lásky. Kde city se pojmenovávaly málokdy, zato odpovědnost byla vážná. Klid nebyl stav, ale úkol. A tak se naučil být silný tím, že myslí dopředu a vydrží.
Celý článek v odkaze níže: